Slova Stephena Hawkinga znějí: „Inteligence je schopnost přizpůsobit se změně.“ Kdy jindy by jeho slova měla platit než právě nyní.
Přeprava osob a věcí je však v současné době stále ještě založena převážně na technologiích dvacátého století, tedy užívání spalovacích motorů v enormním měřítku. Pokračování jejího extenzivního rozvoje je tak již v horizontu nejbližších let neudržitelné.
Nevhodná struktura energií pro dopravu s převažující rolí spalování fosilních paliv (to tvoří 98 % z celkové konečné spotřeby energie pro dopravu) vede k vysoké produkci zdraví škodlivých látek (oxidy dusíku, jemné prachové částice, polyaromatické uhlovodíky a další). Ve většině měst ČR je doprava zároveň dominantním (až 90%) znečišťovatelem ovzduší, přičemž emise produkované dopravou vznikají přímo v ulicích, v těsné blízkosti domácností, což se neblaze podepisuje na zdraví tamních obyvatel. Těch žije z celkového počtu populace ve městech asi 70 % a mnoho dalších do měst denně dojíždějí za prací, vzděláním a dalšími aktivitami.
Jednou z nejvyšších priorit Evropské unie jako celku je v současné době právě přechod veřejné hromadné dopravy na její bezemisní fungování, a to do roku 2030. Další prioritou je pak přesun významné části vnitrozemské nákladní přepravy (75 %), kterou dnes zajišťuje silniční síť, na železnici a vodní cesty. Důvody jsou opět především ekologické, totiž snaha o dekarbonizaci dopravy (a Evropy jako takové) do roku 2050.
Česká republika by v této oblasti měla vsadit zejména na železnice, které jsou u nás vybudovány v porovnání s okolními státy v poměrně vysoké hustotě.
Jejich nevýhodou je momentálně především nízký podíl elektrifikace. Z celkového počtu traťových kilometrů je elektrifikováno zhruba 34 %, což je oproti Německu, kde je podíl cca 60 %, a Rakousku s cca 71 %, vcelku dramatický rozdíl. Na neelektrifikovaných tratích jsou pak ve značné míře užívány zejména naftové hnací vozy se spalovacími motory, jejichž provoz je potřeba do budoucna zásadně eliminovat.
Bylo by proto potřeba zavést elektrifikaci dalších tratí s potenciálem růstu přepravních výkonů tak, aby bylo možné postupně nahrazovat vozidla v dieselové trakci vozidly elektrickými. V oblastech, kde není elektrifikace tratí možná, či z důvodu jejich nižšího vytížení výhodná, je pak potřeba nahradit v současné době užívané naftové vozy vozidly bateriovými. Zvláštní pozornost v tomto směru je třeba věnovat např. regionům, kde doposud nejsou elektrifikovány ani páteřní tratě (zejména severovýchodní Čechy).
Bateriové vlaky tak představují jednu z cest naplnění našich potřeb a také cestu ke snižování produkce emisí, zajištění ekologičtější veřejné dopravy. Zejména u zatím neelektrifikovaných regionálních tratí, na kterých jsou používány hnací vozy se vznětovými motory spalujícími naftu. Elektromotory mají ve srovnání se spalovacími motory zhruba 2,5násobně vyšší účinnost. Výhodou elektromotorů je rovněž možnost rekuperace energie při brzdění. Celkově dochází při náhradě spalovacích motorů elektrickými vozidly s akumulátory k poklesu spotřeby energie na cca 30 až 40 %.
Na trhu se v současné době lze setkat s moderními bateriovými vlaky, které jsou napájeny akumulátorem a jsou schopny provozu jak na tratích s liniovou elektrifikací (energii dodává vozidlu trakční vedení), tak i na tratích bez liniové elektrifikace (energii dodává vozidlu trakční akumulátor).
Nahrazení naftou poháněných vozidel bateriovými vlaky bude docíleno zejména bezemisního provozu veřejné dopravy, úspor energie a snížení spotřeby fosilních paliv. To jsou jak cíle stanovené pro nadcházející roky Evropskou unií, tak cíle, za jejichž naplnění bychom měli převzít odpovědnost s ohledem na další klimatický vývoj naší planety.
Samostatnou otázkou ovšem zůstává financování nákupu takovýchto vozidel, které je poměrně nákladné. Zde se nabízí zejména zdroje z Evropské unie, například Fondu pro spravedlivou transformaci, kdy prostředky budou poskytovány prostřednictvím samostatného Operačního programu Spravedlivá transformace. Hlavním smyslem a cílem Fondu pro spravedlivou transformaci je podpořit území, která se z důvodu procesu transformace na klimaticky neutrální ekonomiku Evropské unie do roku 2050 potýkají se závažnými sociálněekonomickými problémy. Těmito územími jsou především regiony, kde dochází k útlumu těžby uhlí. V ČR náleží mezi tyto regiony Moravskoslezský́ kraj, Karlovarský kraj a Ústecký kraj. Tyto oblasti budou moci v následujících sedmi letech využít 44 miliard korun z nového Fondu spravedlivé transformace. Jedním z prioritních témat fondu jsou pak i investice do udržitelné místní mobility včetně dekarbonizace sektoru místní dopravy.
Bateriové vlaky představují určitý směr a cestu k naplnění cíle dekarbonizace dopravy a nejbližší období ukáže, zda tento směr bude v ČR v rámci Fondu pro spravedlivou transformaci využit.
Rozvoj železnice, a to nejen vysokorychlostních tratí, může zásadně a pozitivně proměnit tvář naší země. Zlepšená osobní mobilita snižuje míru vylidňování venkova, pomáhá obchodu, snižuje zatížení dálniční sítě a zlepšuje životní prostředí. Česká republika přitom leží hned na 3 z 9 hlavních evropských koridorů v transevropské síti TEN-T. Rozvoj těchto možností z nás může učinit skutečný střed Evropy.
Mám za to, že právě železnice je dopravním prostředkem budoucnosti – v prostředí ČR i Evropy může být tím nejpohodlnějším, nejrychlejším a nejekologičtějším dopravním řešením.
JUDr. Vladimír Kremlík, ředitel SIRDO a předseda Sekce dopravní Hospodářské komory hlavního města Prahy, bývalý ministr dopravy
