Už jako Ministr dopravy ČR jsem se snažil intenzivně řešit některé problémy drážní dopravy, se kterými se na mě opakovaně obraceli zejména soukromí vlastnící drah. Jedním z nich bylo například komplikované umisťování přejezdových zabezpečovacích zařízení na pozemek třetí osoby, kde se vyjednávání mohou táhnout i roky. Proto mě zaujal jeden z pozměňovacích návrhů poslance Petra Dolínka, předložených k novele zákona o drahách, kterou momentálně projednává Poslanecká sněmovna. Ten má zabezpečování přejezdů zrychlit zejména v případech, kdy právě dohoda s vlastníkem pozemku není možná.
Zásadním problémem, se kterým se drážní doprava v České republice potýká, je velké množství železničních přejezdů a s nimi související vysoký počet střetů vozidel drážní a silniční dopravy. Množství nehod na přejezdech se dlouhodobě nedaří snižovat a jejich následky jsou stále tragičtější.
Řešením je vyjma eliminace počtu přejezdů i zlepšování jejich zabezpečení. Zejména u těch rizikových je potřeba jednat co nejrychleji. Zde ale nezřídka vyvstává problém. Ač jsou výstražníky a závory umisťovány v bezprostřední blízkosti přejezdu, v některých případech už se nejedná o pozemek vlastníka dráhy, ale o pozemek vlastněný třetí osobou. Aby bylo možné na tento pozemek zabezpečovací zařízení umístit, musí být s jeho vlastníkem uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene. To je však v mnoha případech kamenem úrazu. Vlastníci pozemků jsou buď zcela nekontaktní, nebo se odmítají dohodnout, a to i přes to, že za zřízení věcného břemene dostanou finanční náhradu. Zabezpečovací zařízení je nijak neobtěžuje. Nemusí se o něj starat a zabírá pouze několik cm2 pozemku. Navíc je umístěno v těsné blízkosti přejezdu, tedy v místě ochranného pásma dráhy i pozemní komunikace. Zde tak obvykle není možné pozemek jakkoli reálně užívat.
Pokud se však vlastník dráhy s vlastníkem pozemku nedohodne, jeho možností je pouze podání návrhu k vyvlastnění. Vyvlastňovací řízení je nejen komplikované, ale může trvat i několik let, přičemž není výjimkou, že často končí až u soudu. To zájem na ochraně života a zdraví osob zvýšením zabezpečení přejezdů příliš nereflektuje.
Otázkou však zůstává, jak by mohl být celý postup usnadněn, aniž by docházelo k významným a neopodstatněným zásahům do vlastnického práva soukromých osob. Jednou z možností by mohlo být právě navrhované usnadnění právní úpravy postupu získání věcného břemene, které zároveň zachovává maximální ochranu práv vlastníků pozemků. Inspirace pro tento návrh byla nalezena v zákoně o pozemních komunikacích. Ten v § 36 odst. 3 stanovuje, že o zřízení věcného břemene k umístění inženýrských sítí a podobných vedení na pozemních komunikacích rozhoduje v případě, kdy mezi vlastníky nedojde k dohodě, rovnou soud. Obdobná úprava je pak zavedena i v zákoně o civilním letectví, kde dle § 30a rozhoduje o zřízení věcného břemene pro provozování letiště k letištnímu pozemku soud. V těchto případech je tedy obdobně jako ve zmíněném pozměňovacím návrhu vynecháno vyvlastňovací řízení před správním orgánem, a o naplnění podmínek vyvlastnění věcného břemene, výši úplaty za jeho zřízení a další ochraně práv účastníků řízení rozhoduje přímo soud. Je tak přeskočena fáze, která zejména vyvlastňovací řízení neúměrně protahuje.
Dle mého názoru je návrh ideálním řešením, který tuto problematiku jednoznačně usnadní. Na jeho základě nebude možné vlastnické právo k pozemku odejmout, ale pouze zřídit věcné břemeno v rozsahu nezbytném pro umístění zabezpečovacího zařízení, přičemž důvod a rozsah omezení posoudí nezávislé soudy. Ano, omezování vlastnických práv je vždy citlivým tématem, v tomto případě však pozitiva jasně převažují, když je potřeba poměřovat reálnou míru omezení vlastníka pozemku se zájmem veřejnosti na ochraně života a zdraví osob na přejezdech.
JUDr. Vladimír Kremlík,
bývalý ministr dopravy ČR,
ředitel SIRDO,
předseda Sekce dopravní Hospodářské komory hl. m. Prahy
