Česká republika disponuje sice velkými objemy geologických (= celkových) zásob stavebního kamene, avšak objemy zásob vytěžitelných (= reálně získatelných) jsou velmi nízké a v některých krajích dokonce kriticky nízké.
V České republice trvá velmi vysoký zájem o stavební suroviny, tedy o produkty těžby dvou surovinových druhů – stavebního kamene a štěrkopísků. K rozvoji dopravní infrastruktury, ať již se jedná o moderní železniční koridory či nové úseky dálniční sítě, jsou ale nezbytně nutné dostatečné disponibilní zásoby těchto surovin.
V souladu s platnou státní surovinovou politikou je prioritou při výstavbě liniových staveb vyšší využití lokálních zdrojů stavebních surovin, tedy samozřejmě v těch případech, kdy to dovolují technologické vlastnosti místních stavebních surovin. Rovněž pro ekologickou a ekonomickou únosnost projektů je žádoucí, když jsou potřebné zdroje stavebních surovin vhodné kvality co nejblíže realizaci dopravních staveb.
Na území ČR se aktuálně nachází cca 320 výhradních ložisek stavebního kamene, z nichž je cca 170 ložisek těžených a cca 210 nevýhradních (zpravidla menších s menšími zásobami či méně kvalitní surovinou) ložisek stavebních kamene z nichž je cca 50 ložisek těžených. Těžba z těchto nevýhradních ložisek je spíše doplňkovou záležitostí: na celkové produkci se podílí cca 5 až 10 %.
Přestože je ve Státní bilanci zásob evidováno cca 150 výhradních rezervních (= netěžených) ložisek a cca 160 nevýhradních rezervních (= netěžených) ložisek stavebního kamene, značná část zásob těchto nevyužívaných ložisek je výrazně limitována zákonnými prvky ochrany dílčích složek životního prostředí a jejich využití je zcela vyloučené nebo téměř vyloučené (např. CHKO, EVL – Natura 2000, malá chráněná území, ochrana vodních zdrojů, špatná dopravní dostupnost ložiska, situování ložiska v blízkosti měst a obcí apod.). Tento problém se bohužel v mnoha případech týká i ložisek doposud využívaných, kdy z důvodu negativního postoje veřejného mínění, někdy i účelově řízeného, nemohou být na řadě těžených ložisek hospodárně dotěžovány zbytkové disponibilní zásoby stavebního kamene. Negativní postoje veřejnosti souvisí často např. s problematikou dopravního zatížení při přepravě suroviny a s doprovodnými jevy (hlučnost, prašnost) přesto, že tyto lze často technologicky řešit či minimalizovat.
Bez urychleného rozšíření těžby na těžených ložiskách či bez otvírky nových náhradních lokalit však nelze dlouhodobě zajistit dostatečnou produkci kvalitního sortimentu pokrývající poptávku a potřebu kameniva v jednotlivých krajích ani v ČR jako celku, a to ani v blízkosti realizovaných či plánovaných liniových staveb celostátního či regionálního významu.
JUDr. Vladimír Kremlík, ředitel SIRDO, předseda sekce dopravní Hospodářská komora hl. m. Prahy, bývalý ministr dopravy
