Rozhodli jsme se rozšířit naše aktivity také do oblasti jedné stopy, a to z toho důvodu, že se chceme věnovat zásadním tématům a stěžejním oblastem, které jsou důležité pro motorkáře. A to zejména oblasti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, problematice dopravy ve městech, úrovni edukace motorkáře a provozu z pohledu motorkáře obecně.
Z výše uvedeného důvodu rozšiřujeme správní radu o Jiřího Mildnera, který se této oblasti léta věnuje a v rámci SIRDa bude i nadále věnovat. S budoucím členem rady vám přinášíme rozhovor, který vedl JUDr. Vladimír Kremlík, ředitel SIRDO.
Jakým hlavním tématům se hodláte v rámci svého působení v SIRDu věnovat?
Určitě to bude oblast bezpečnosti, a to jak aktivní, tak pasivní. Jako součást aktivní bezpečnosti vnímám zejména edukaci řidičů a institucí. A to hlavně kvalitních motoškol, se kterými hodláme navázat spolupráci. Z pohledu pasivní bezpečnosti je nutné se zaměřit na správu silnic, jejich údržbu, opravu a rovněž i na způsobilost vozovek či bezpečnostních prvků pro motorkáře.
Co konkrétně vás přivedlo k motorismu, zejména motorkám?
Od raného mládí se pohybuji na kole, kdy jsem závodně hrál kolovou. Jakmile jsem si mohl udělat oprávnění a řídit skútr, začal jsem se od 16 let pohybovat kolem motorek, např. jsem byl členem Vespa klubu ve městě Linz. Po krátké pauze jsem se v roce 2006 natrvalo vrátil do jedné stopy, a to na velkoobjemový motocykl. Dnes se již z důvodu pocitu vlastního bezpečí pohybuji raději na závodním okruhu než v běžném provozu.
Sám říkáte, že se chcete věnovat v rámci SIRDa i oblasti bezpečnosti. Jak vy osobně vnímáte bezpečnost z pohledu jezdce na motorce?
Dalo by se říci, že jsou zde dva okruhy vnímání bezpečnosti. A to z pohledu dnešní techniky, ale také z pohledu provozu, ve kterém se pohybujeme. Dnešní technika je pro nás velkým přínosem, kdy je na velmi vysoké úrovni a pomáhá nám v řízení jakéhokoliv vozidla, nikoliv pouze motorky. Je však nutné zdůraznit, že není vhodné na to slepě spoléhat. Naopak dnešní provoz a jeho hustotu, včetně chování řidičů, zejména nedostatečné věnování se řízení, vnímám značně negativně. Tato situace má dle mého názoru tendenci se zhoršovat. V této oblasti vnímám obrovský prostor pro zlepšení – jak prostřednictvím edukace, tak zlepšením praxe řidiče a jezdce.
Máte pocit, že motoškoly pořádající kurzy pro motorkáře jsou vhodnou metodou k naučení se zvládání motorek v krizových situacích?
Určitě ano, ale ne každá motoškola se může chlubit kvalitní metodou výuky a lektory. Do současné doby neexistuje žádná alespoň rámcově stanovená metodika, která by řešila kvalitu výuky s ohledem na bezpečnost v běžném silničním provozu.
Lze říci, že infrastruktura v České republice je připravená na stále se zvyšující počet jezdců motorek nebo skútrů?
Dá se říci, že pokud bychom dospěli do situace, kdy na silnicích bude oproti dnešnímu stavu více jednostopých vozidel vůči těm dvoustopým, infrastruktuře se značně ulehčí. Avšak z pohledu rekreační jízdy na motorce vnímám současnou infrastrukturu spíše negativně. Zejména z toho důvodu, že hustota provozu tomuto hobby v mnohém nepřeje. Na silnici se pak pohybují různí účastníci provozu, jak z pohledu umu, zkušenosti, tak i z pohledu druhu dopravy i rychlosti. Je těžké zkoordinovat řidiče osobního nebo nákladního automobilu, jezdce motorky nebo cyklistu tak, aby byla tato přeprava či doprava bezpečná a plynulá.
Co vnímáte jako největší problém pro motorkáře v běžném silničním provozu u nás v České republice?
Za největší problém považuji nynější špatný stav řady komunikací druhých a třetích tříd, které jsou motocyklisty hojně využívané. Podstatný problém tvoří také běžná technologie oprav těchto komunikací, zejména výtluků, která často místo toho, aby zvýšila bezpečnost jízdy, ji naopak z pohledu motorkáře zásadně zhorší. Velkým problémem je také vzájemné vnímání účastníků provozu mezi sebou, tolerance, ohleduplnost a také výše zmiňovaná pozornost při řízení.
A co naopak vnímáte v této oblasti pozitivně?
Velmi pozitivně u nás vnímám komunitu motorkářů, jejich všeobecný zájem o to být lepším jezdcem na motorce, a to jak po praktické, tak i teoretické stránce. Dále mám radost z toho, že přibývá držitelů řidičského oprávnění skupiny B s možností řídit skútr, kteří ji využívají. Nicméně to je zrovna jedna z těch skupin, kterým je třeba se v rámci edukace intenzivně věnovat. Také jsem velmi zvědavý, jaké možnosti do budoucna přinese elektrifikace motorek i skútrů.
