Nedávno nás navštívil pan Ing. Bajgar se svými dvěma kolegy. Tématem naší společné schůzky byla stávková pohotovost, kterou nedávno vyhlásili zkušební komisaři. Je to vážná situace, která nás velmi zaujala, a tak vznikl následující rozhovor, který vedla naše manažerka komunikace Karolína s panem Bajgarem, panem Ctiborem a panem Pohankou.
Pavel Ctibor
místopředseda Asociace zkušebních komisařů ČR, absolvent dopravní školy Dopravního podniku hlavního města Prahy, praxe u dopravní policie, zkušební komisař s praxí 24 let.
Ing. Bohumil Pohanka
absolvent VŠE, místopředseda Asociace zkušebních komisařů ČR praxe u Správy a údržby silnic, učitel autoškoly, praxe zkušebního komisaře více, než 20 let, odzkoušel cca 20 tisíc žadatelů o ŘO.
Ing. Jan Bajgar
mluvčí Asociace zkušebních komisařů ČR. V roce 1989 založil první soukromou autoškolu v ČSFR. Do roku 2001 prezidentem Sdružení autoškol ČR. Autor a spoluautor učebnic a výukových materiálů pro autoškoly. Praxe v oboru přes 43 let.
Zkušební komisaři vstoupili do stávkové pohotovosti. Co je toho příčinou?
Ing. Jan Bajgar: Naším hlavním cílem je zvyšování kvality nových řidičů, které v autoškolách zkoušíme. Podmínky pro naši práci stanovuje Ministerstvo dopravy, a protože s jeho úředníky – i po mnoha jednáních – nejsme spokojeni, rozhodli jsme se pro časově neomezenou, stávkovou pohotovost, abychom na skutečnost, kterou vnímáme jako společensky nebezpečnou, upozornili.
Můžete uvést některý z důvodů?
Ing. Bohumil Pohanka: Zásadním je pro nás udržení kvality a objektivnosti naší práce. Tu má zajistit pravidelná kontrola činnosti zkušebních komisařů ministerskými úředníky, aby se každý z nás mohl včas zlepšit, pokud kontrolou budou zjištěny nedostatky. Výsledky kontrol by pro práci zkušebních komisařů přinášely sjednocení při rozhodování u závěrečných jízd. Právě tuto kontrolu úředníci ministerstva dopravy neprovádí tak, jak by měli, a i z tohoto důvodu není zajištěna objektivní a nezávislá práce některých zkušebních komisařů.
Co tím myslíte?
Pavel Ctibor: I mezi námi se mohou vyskytovat tzv. černé ovce, komisaři, kteří mohou podlehnout svodům korupce.
Samozřejmě tyto kolegy mezi sebou odmítáme trpět. Bez správně provedených kontrol je však nelze odhalit. Jistě jste se mohla o těchto korupčních kauzách dozvědět ze sdělovacích prostředků v nedávné minulosti. Proto trváme na provádění kontrol přesně podle zákona, neboť představa, že mezi námi jsou nepoctiví zkušební komisaři, je pro nás absolutně nepřijatelná.
Kontroly, o kterých mluvíte, jsou povinné?
Ing. Jan Bajgar: Ano, jsou zakotveny v zákoně a jejich provádění úředníky ministerstva dopravy neodpovídá jejich předepsanému počtu ani kvalitě. Při kontrole úředníci postupují zpravidla jen formálně.
Je to celkem pochopitelné, protože žádný z kontrolorů nikdy praxi zkušebního komisaře nevykonával. Počet kontrol, který je zákonem povinně předepsán, ministerstvo plní na necelých 20 %.
Jaké byste tedy navrhli řešení, pokud si MD neví rady?
Ing. Jan Bajgar: Naše Asociace má ve svých řadách dostatek zkušených zkušebních komisařů, někteří jsou třeba již v důchodovém věku, ale jistě by rádi přiložili ruku k dílu. Tím by byl řešen nejen nedostatek kontrolorů, ale kontroly by plnily ten účel, pro který jsou nařízeny a o který my usilujeme.
Jsou ještě jiné, další důvody pro vaši stávkovou pohotovost?
Pavel Ctibor: Jsme absolutně nespokojeni s kvalitou a obsahem našich školení. Zúčastňujeme se pravidelně každý rok povinného školení ve školicím středisku ministerstva. Po pěti letech jsme pak velmi přísně přezkušováni. Školením nejsme připravováni na novou dopravní techniku, jako jsou třeba asistenční systémy ve vozidlech, postrádáme informace o nových autech, na kterých námi zkoušení absolventi autoškol budou jezdit. Zmínil bych například námi kritizovanou absenci informací o elektromobilech a hybridních vozidlech, které se stávají v provozu stále běžnějšími. Usilujeme o zásadní změnu náplně dopravně psychologických školení. Vždyť řidiči, které zkoušíme, než je pustíme do provozu, budou muset řídit, ovládat, kontrolovat a reagovat naprosto odlišně než ve starých škodovkách, žigulících nebo náklaďácích LIAZ, Tatra 111, nebo PV3S.
Nemáme ani dostatek možností, abychom se v průběhu roku mohli zdokonalovat v řízení vozidel. Vždyť dvě hodiny jízdy za rok s náklaďákem či autobusem nám opravdu nestačí k tomu, abychom byli i v těchto vozidlech dobrými řidiči a dokázali tak žadatele, které zkoušíme, objektivně ohodnotit. A soupravu tahače s návěsem zřejmě nikdo z nás nikdy neřídil, protože při našem školení k dispozici tato technika nebyla a není. Avšak řidiče, kteří do tohoto náklaďáku, po námi provedené zkoušce, nasednou, zkoušíme.
Zmiňovali jste, že jste pravidelně, vždy po pěti letech, přísně přezkušováni. Je to jako u učitelů autoškol?
Pavel Ctibor: Na rozdíl od nás, zkušebních komisařů, učitelé autoškol žádné zdokonalující školení a přezkoušení nemusí absolvovat, není to pro ně předepsáno. To je samozřejmě nesprávné a stále více pociťujeme, že kvalita učitelů v autoškolách dramaticky klesá.
Naše povinné přezkoušení, jeho obsah i formu kritizujeme dlouhodobě. Je to vlastně jeden z hlavních bodů, o kterých dosud zatím bezvýsledně s ministerstvem dopravy jednáme. Jde o velmi nestandardní postup, který nás velmi často ohrožuje i na zachování si zaměstnání.
Co přesně byste tedy na způsobu přezkoušení změnili?
Ing. Jan Bajgar: Obsah, forma i pokládané otázky jsou v principu stejně nevyhovující, jako dříve zmíněná nevyhovující kvalita našeho školení. Navíc náročnost přezkoušení je postavena na úroveň, která je kladena na nově začínající zkušební komisaře, a to bez ohledu na skutečnost, že máme mnozí v oboru mnohaletou praxi. Přezkoušení by, dle našeho názoru, mělo být motivujícím prvkem k udržení našich profesionálních kvalit a jejich trvalému zvyšování.
Přezkoušení českých zkušebních komisařů je ve srovnání s našimi zahraničními kolegy nesrovnatelné. Vždyť pokud jsme přezkoušením hodnoceni 2x nedostatečně, přicházíme okamžitě o zaměstnání a o práci. Tato skutečnost je u našich zahraničních kolegů, zkušebních komisařů v Evropě, řešena jejich okamžitým doškolením a odstraněním nedostatků. Určitě však nepřijdou ihned o práci. Tato hrozba ztráty zaměstnání je pro většinu z nás tak závažná, že se někteří z nás, blíží-li se k důchodovému věku, na přezkoušení ani nedostaví a předčasně tedy s prací komisaře končí. Chápeme a respektujeme naši povinnost být kontrolováni a prověřováni přezkoušením, avšak jeho obsah i formu odmítáme, neboť nic pro nás a ani pro celou společnost nepřináší.
Jaký je průměrný věk zkušebního komisaře a kolik komisařů vlastně Česká republika má?
Ing. Bohumil Pohanka: Celkem je v České republice kolem 500 komisařů, ale aktivně jich zkouší cca 400. Mnohdy komisař zajišťuje ve své obci i více úkolů, eviduje řidiče, vozidla, taxislužbu a tak podobně.
Dle našeho názoru je zřejmý postupný pokles našeho počtu. Průměrný věk zkušebního komisaře se blíží šedesátce a mladí se do oboru příliš nehrnou. Jedním z důvodů je samozřejmě námi kritizované přezkoušení po každých 5 letech, které nejenže není správně prováděno a nic pro udržení naší kvality nepřináší, ale bojovat o udržení zaměstnání si zřejmě každý z možných zájemců o tuto práci rozmyslí a nepřijde se ani přihlásit. Naše platy jsou také velmi nízké (např. komisař odcházející do důchodu, který má 44 let praxe v dopravě, má dle mzdové tabulky téměř stejný plat jako nastupující učitel po škole) a tak se není čemu divit, že za pár let bude zkušební komisař ohroženým druhem.
A jak byste si tedy vaše přezkoušení představovali?
Pavel Ctibor: Mnohokrát jsme o našich návrzích s úředníky ministerstva jednali, avšak nebyli jsme vyslyšeni.
Rádi bychom, aby naše přezkoušení bylo zaměřeno na zlepšování a udržování našich kvalit, což je dnes spíše naopak. Navrhujeme například využít tzv. případových studií, kdy by zkušený komisař mohl jednoznačně a na základě svých již nabytých zkušeností, projevit své znalosti a kvality. Místo stávající, pouze ústně provedené zkoušky, by se komisař mohl zamyslet nad konkrétní situací, která by mu byla případovou studií předložena k řešení.
Jako příklad lze uvést: Jak se rozhodnete, pokud žadatel, kterého zkoušíte, při změně jízdního pruhu na dálnici nevyhodnotil správně situaci ve zpětných zrcátkách???
Zkoušený komisař by pak jasně odpovídal svojí reakcí na konkrétní situaci. Tato forma by současně umožnila sjednocování názoru mezi komisaři v celé České republice a tím i jednotnost metodických postupů v naší činnosti.
Dnešní přezkoušení, provedeno zejména ústní formou, je pro nás tzv. papouškováním paragrafů a očekáváním rozhodnutí zkušební komise, která má zkoušeného prostě tzv. v hrsti.
Naše trpělivost skončila po četných jednáních s úředníky ministerstva dopravy, kdy jsme dostali v letošním červnu odpověď, že se nic měnit nebude.
Proto jsme se rozhodli vstoupit do stávkové pohotovosti.
Jak ovlivní vaše stávková pohotovost autoškoly a jejich žáky?
Ing. Jan Bajgar: V průběhu naší stávkové pohotovosti normálně pracujeme, zkoušíme. Veřejnost vlastně nic nepozná, kromě letáků, kterými informujeme, že něco ve společnosti není v pořádku, snažíme se napravit to, co považujeme za společensky vysoce nebezpečné. Očekáváme reakci ministerstva dopravy, a pokud ji neuznáme za vyhovující, jsme připraveni organizovaně vstoupit do stávky zkušebních komisařů, kterou by již autoškoly a jejich žáci negativně pocítili.
