Vodní doprava je jedním z nejstarších způsobů přepravy zboží v dějinách. Po vodě lze převážet velké množství nákladu, stejně tak i například velké stavební celky.
Doprava po vodě je zároveň ekologická. Na obrázku níže je přehledně znázorněno porovnání zátěže životního prostředí různými typy přepravy.
V porovnání s dopravu železniční a silniční vychází lodní doprava jako ekologicky nejšetrnější. Negativními vlivy železniční i silniční dopravy jsou například hluk, znečištění exhalacemi a světelný smog. Pozemní komunikace jsou bezpochyby největší bariérou, která způsobuje fragmentaci krajiny. Při budování vodních cest je však využíváno již stávajících přírodních prvků – vodních toků.
Vodní toky využívané pro dopravu jsou dopravními vodními cestami, které jsou definované zákonem č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě.
Je jisté, že jako téměř každá lidská činnost zanechává v krajině a v přírodních ekosystémech svou negativní stopu, je tomu stejně i u vodní dopravy.
Negativní vlivy na životní prostředí je Ředitelství vodních cest stejně jako další povinno kompenzovat v souladu se zákony – těmi jsou zejména zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
Na toto jsem dbal i v pozici ministra dopravy. V dalších článcích v rubrice Vodní cesty zmíním některé formy kompenzací.
JUDr. Vladimír Kremlík, ředitel SIRDO
